Sny

19. ledna 2015 v 15:32 | Siljera |  Sny
Takže... sny. Všichni spíme a (téměř) všichni máme sny. Sny se liší stejně jako se liší životy skutečných lidí; někdy jsou pěkné a přejeme si, aby nikdy neskončily, někdy to jsou příšerné noční můry, ze kterých se chceme co nejrychleji probudit a některé sny jsou překvapivě nudné a nezajímavé. Snům se v mnoha kulturách přikládá velký význam a mnoho lidí věří, že jsou sny mnohem víc než jen pokus mozku uspořádat a utřídit si paměť. Ať už tomu věříte nebo ne, ať už se každou noc těšíte na to, co se Vám bude zase zdát, nebo uleháte ve strachu z toho, co Vás dnes v noci ve snu zase roztrhá na kousky, sny jsou nejspíše přirozeností Vašeho života. I když si někdy člověk přeje, aby to tak nebylo.



Dokonce i když si myslíte, že se Vám nic nezdálo, je dost pravděpodobné, že jste sen měli a jen jste na něj zapomněli. I osoby, které si myslí, že se jim v noci nikdy nic nezdá, mají sny. To, jestli si sen zapamatujeme hodně závisí na tom, v jaké se zrovna nacházíme spánkové fázi, když se probudíme a jak živý a logický sen byl.
Znám lidi, kteří nenávidí sny, protože trpí nočními můrami, vadí jim, že nad svými sny nemají kontrolu (a třeba se z toho důvodu i naučí lucidně snít), či mají nějaký jiný důvod, proč jim tento fenomén vadí. To naštěstí není můj případ a sny přímo zbožňuji. Nechci to zakřiknout, ale ve snech mě doposud docela často napadaly vážně skvělé nápady (kéž bych je jen dokázala převést do povídek, nebo si je alespoň lépe zapamatovat), mé sny byly často dost dlouhé, plné pobíhání sem a tam a s mnohými zvraty v příběhu. I to je jeden z důvodů, proč mě docela děsí už jen samotná představa lucidního snění. Dosud vždy, když jsem ve snu "procitla", můj sen ztratil něco z té nenucenosti, šílenosti a krásy, kterou do té doby oplýval, zkrátka už neměl to správné kouzlo.

Myslím, že hodně lidí bere sny jako samozřejmost, stejně jako tak berou život a všechno kolem, mě osobně ale přijde snění jako něco neuvěřitelného, tajemného a vzrušujícího. Je to pro mě jedna z největších záhad lidského bytí a když přemýšlím nad sny, jen žasnu nad tím, jakými způsoby náš mozek pracuje. Pro mě je sen něco, co nikdy nepůjde tak úplně popsat a vyložit někomu jinému, co je tak úzce spjato s našimi prožitky a pocity, že jen my můžeme svůj sen skutečně pochopit. Proto nijak moc nevěřím snářům, ani psychologickým příručkám, které Vám přesně řeknou, co Váš sen znamená, myslím, že je prakticky nemožné, aby Váš sen správně interpretoval někdo jiný než Vy. Sen je jedna z mála věcí, která je skutečně Vaše. Je oknem do Vaší duše, je složen z Vašich vzpomínek a není nikoho jiného než jen a jen Váš, což je další důvod, proč mám sny tak ráda. Mají tajemství, která odhalují jen člověku, kterému se zdají a i když Vám odborníci můžou zkusit Váš sen vyložit, jen Vy budete vědět, jestli se trefili nebo ne. Na snech je nádherná jejich intimnost, jejich hloubka, to jak pracují s Vaším nitrem. Litují každého snu, který jsem kdy zapomněla. Přála bych si pamatovat více svých snů, přemýšlet nad nimi a znovu je alespoň v paměti prožívat.
Jsou samozřejmě sny, které bych už znovu mít nechtěla, ale myslím, že i když je sen nepříjemný, má něco do sebe na něj po nějaké době zavzpomínat. Protože jenom ve snu můžete na chvíli skutečně být někým jiným, jen ve snu můžete zažívat úžasné, vzrušující a nebezpečné věci na vlastní kůži bez objektivního rizika. To je něco, co Vám nedá žádná počítačová hra, žádná kniha, dokonce ani Vaše představy. Za předpokladu, že jste normální člověk, můžete prakticky jen ve snech skutečně věřit tomu, že se Vám dějí ty šílenosti, o kterých se Vám zdá. Samozřejmě, že se můžete nechat zhypnotizovat, můžete si nalhávat, můžete sami sebe přesvědčit, že se Vám něco skutečně stalo, i když ne, ale jenom sen je skutečně pro každého. Jenom ve snech byly představy skutečností každému člověku. Jen o sen se nemusíte snažit, protože jen sen k Vám přijde sám.
 


Komentáře

1 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 12:08 | Reagovat

Wau! Skvělý článek! Hlavně ten závěr c:
Také jsem ráda za sny :) I když některé noční můry... brrr... nejraději bych je zapomněla, ale podivhodným faktem je, že na ně velice často vzpomínám, ať už byly děsivé jakýmkoliv způsobem. V té době jsem měla velké psychické problémy, tak se ani nedivím, že se mi takové zdály :D
Jo, Chlupko? Zdály se Ti taky někdy sny a potom se skutečně staly? Nemyslím celé, že by se to vyplnilo, ale alespoň kousíček?
Mi se to totiž stalo a vůbec to nedokážu vysvětlit. Nebudud to tu veřejně říkat, co se mi zdálo, ale mohu Ti to pak napsat na skype :P Ale ten pocit z toho nebyl takový, jako ve většině filmů: "Yahuuu vidím do své budoucnostíííí!" To vůbec ne, spíš mě to sakra vyděsilo :D Ale stalo se to :)
Popsala si tu skoro vše a tak... nevím, co ještě připsat. Snad jen to, že jsem někde četla, že ve snech potkáváme lidi a navštěvujeme místa jen ta, na kterých sme už byli nebo to, co známe. Prý to tak je :D
Víc takových článků! :3

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 1. února 2015 v 1:55 | Reagovat

Musím říct, že jsem takhle nad sny ještě neuvažovala. Neuvažovala jsem o nich jako o něčem, čeho bych si měla sakra vážit (i těch "špatných"). Ne že bych je přímo brala jako samozřejmost ale... prostě jsem nad nimi nijak více nikdy nepřemýšlela. Zvláštní. Díky tvému článku to napravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama